To je moře?  To bylo první, co mě napadlo, když jsem zahlídl asi 1/5 jezera. První, kdo mě s tímto nádherným jezerem seznámil, byl můj kamarád Honza Vesták při našem putováním na Mont Blanc. Od té doby jsem se sem vrátil čtyřikrát. Kousek od jezera je Rino Pisseta, o které jsem psal minule. Tento článek je spíše o turistických krásách okolí Gardy.

Garda se pro mě stala místem, kde jsem zažil plno krásných chvil a také rájem pro sport i odpočinek. Na jedné straně krásná malá městečka, na druhé rozeklané skály a v nich vytesané cesty. Na vlnkách se prohánějí v silném větru windsurfaři a všude to žije. Něco, na co jen tak člověk nezapomene.

Fakta o jezeru:

-  Lago di Garda leží na severu itálie a spadá do tří oblastí  Trentino-Alto Adige, Veneto a Lombardie.
-  Má rozlohu 369,98 km², je dlouhá 51,6 km a široká 17,2 km.
-  Jedná se o největší italské jezero.

Zvětšit mapu

Kaskády Varone

Když jsem zde byl letos, tak jsme se rozhodli navštívit kaskády Verone. Nevím proč, ale tomuto místu jsem se dlouho vyhýbal. Nelákalo mě a popravdě se snažím vyhýbat místům, na která jsou všude upozornění a působí jako velká ždímačka peněz na turisty. O to víc mě potěší, když se zmýlím.

Vstup přijatelný a nádherný vodopád padající do útrob nádherné jeskyně pokryté mechem. Místo je nádherně nasvícené a vše dokreslují sluneční paprsky, které dopadají na mokré stěny.

Málokdy narazíte na slušnou fotku, a proto i já jsem neměl představu, co čekat. Fotografie, kterou můžete vidět, zkrátila mému foťaku o nějaký ten den život, ale doufám, že stojí za to. V jeskyni je hodně vlhkosti a už u vchodu nás přivítala vodní mlha z vodopádu. Fotit takovou fotku tedy znamená, najít co nejrychleji místo, kde nejméně mží, nastavit stativ a doufat. Samotný vodopád prakticky fotit nejde. Nedokážu si to představit ani s vodotěsným pouzdrem. Jakmile vstoupíte do jeskyně k vodopádu, jsme od hlavy k patě mokří. Během milisekundy člověka polhtí miliony kapiček, ale to nevadí. Pohled na vodopád je tak fascinující, že to za mokré oblečení stojí.

Kaskády Varone

Zvětšit mapu

Monte Baldo

Dalším zajímavým místem, kam jsme se letos podívali, byl vrchol Monte Baldo (1700 m.n.m) a dost jsem litoval, že nemám s sebou kolo. Doslova ráj pro FreeRide, Downhill i klasickou projížďku na horáku. Prostě paráda. Na Monte Baldo se můžete nechat vyvést lanovkou z městečka Malcesine. Lanovka sice není nejlevnější (s kolem počítejte cca 16 – 22 eur – ceny se každý rok mění), ale zase je panoramatická (kabina se pomalu otáčí).

Na horní stanici lanovky je restaurace a venkovní posezení pro turisty a bikery. Od restaurace je na každém, kam se vydá. Možností je plno. Blízké vrcholky hor, nebo sjezdy po pěšinách na kolech. Ale co se takhle proletět?

Baldo je častým cílem paraglidistů, kteří se neohroženě vrhají do prázdnoty nad hladinu Lago di Garda. Tento sport moc neznám, nikdy jsem ho nezkusil, ale asi by mě lákal. Nicméně zde mi to nepřijde jako dobré místo pro začátek.

Většina paraglidistů má při startu na úvazu připnutého klienta (na břiše) , který si zaplatil let na Gardou. Popravdě docela zábavná i děsivá podívaná. Klienti čekají s instruktory na povel kolegy, který komunikuje vysílačkou (nemohu popsat, co se odehrává, protože zákony, kterými se tento sport řídí, neznám) a ve chvíli, kdy mávne, se dvojice rozebíhá. Bohužel většinou pouze jeden. Klienti většinou nesledují povel a nechávají se fotit a koketují s kamarády. Ve chvíli překvapení, že musí běžet, co jim síly stačí s instruktorem v zádech, neschopně klopýtají a instruktoři, s křečemi v obličeji, se je snaží v běhu podpořit jak to jen jde. Někteří vypadají jak z filmů s Charliem Chaplinem a se smíchem se potácejí k zemi. Jeden z instruktorů dokonce svoji, mírně větší, klientku nadzvedá, aby její nohy prostě pouze bezmocně vlály za nimi. Celé to odbíhá sám a vrhá se do prázdnoty.

Děsivější fakt je, že při jediném zaškobrtnutí na okraji kopce by to asi neskončilo dobře. Svah Monte Balda je v tomto místě sice mírný, ale pak hodně prudce klesá.

Neohrožení paraglidisti

Zvětšit mapu

Sirmione

Pro prohlídku městečka Sirmione jsme si vybrali ten nejhorší možný den, a to je sobota. Okolí Gardského jezera je v dubnu vcelku klidné, ale jen ve všední den. Všude plno aut, lidí a motorek. Sirmione samozřejmě není výjimkou.

Při příchodu ke vstupu do Sirmione zažije člověk něco jako vykolejení z reality. V Praze si člověk tak nějak zvykne, že je pražský hrad zasazen do města, protože centrum je historické a pozvolně historické budovy přecházejí do moderny (samozřejmě až na pár výjimek). Já tady stojím a přede mnou je obrovský vodní hrad a za mnou luxusní hotely a vilky. Všechno odděleno padacím mostem. Tak proč mi to nepřijde nevkusné, proč? Při vstupu do hradeb se vše vrátí o pár století zpět. Typická italská architektura a krásný hrad s vodním příkopem.

Sirmione-hrad

Nádherný hrad s vodním příkopem každého dostane o několik století zpět. Všechno okolo je jako z pohádky. Jako kdybych tady neměl co dělat v adidaskách a šortkách z 21. století.

Sirmione - fotka je trochu deformovaná, ale snad mi to odpustíte. Místo je hodně úzké a musel jsem použít široký objektiv, který hodně zkresluje.

Přístě sejdeme se ve Veroně

Za těch pár dní jsme procestovali, co se dalo, a to včetně italské Verony. O té až příště….