8. Filipíny – Závan smrti v kohoutí aréně

Máme celý den před sebou. Jsme v městečku Donsol a na dnešek máme pouze relaxační plány. Po hodinách bez spánku v autobusech a dodávkách si to zasloužíme. Ubytovali jsme se v jednom z místních resortů, který máme celý pro sebe, protože sezóna teprve začíná.  Tricykl nás přepravuje z resortu do města. Obcházíme město a zastavujeme se u mile vypadající postarší ženy na oběd. Rýže, salát, trocha masa a papričky. K jídlu vždy dostaneme i trochu kuřecího vývaru. Obcházíme městečko.

Vzbuzujeme všeobecný poprask. Asi jsme jediní evropané široko daleko. “Hello my friends, hi Rastaman”, na tuto hlášku jsem si již zvykl. Slovo Rastaman se občas prostřídá s pokřikem Bob Marley. Děti se smějí, ženy si nás fotí, muži nás zdraví. Sedáme si na náměstí. Zdejší řidič se nabízí k odvozu. Když odmítáme, navrhuje něco zajímavějšího. “Viděli jste už kohoutí zápasy?”. Robert už tuto podívanou zažil, když byl poprvé na Filipínách, ale já ještě ne. Přijímáme nabídku a vzdalujeme se od města. Tricykl sjíždí ze silnice na polní cestu. Kde by tady mohly být zápasy kohoutů. Najednou se objevují další zaparkované vozy. Objevuje se zastřešená aréna postavená z bambusu a palmových listů.

V pravé části od ní se hraje karban a v levé části zvláštní hra o peníze, kterou moc nechápeme. Muži házejí  mincemi o zem a podle toho jaká kombinace padne, tak někdo vyhraje. Jaký je systém výher a sázek nevíme. V areálu jsou jen muži a jedna postarší žena. Vypadá to, že tyto zápasy jsou především výsadou mužů. Uprostřed je veselo. Probíhá tu obchod s kohouty. Zvířata se prohlíží a prohmatávají. Ostatní hodnotí jejich cenu. Zároveň se hodnotí i dravost, kterou vynakládají kohouti při spatření protivníka. Všichni mají více než dobrou náladu. Jak by ne, když alkohol zde teče proudem. S díky odmítáme pozvání na skleničku a sledujeme přípravu na zápas. Kohoutům se nyní musí k pařátu přivázat kus ostrého železa ve tvaru pařátu. Nejprve se vybere správná velikost k proporcím zvířete, poté se obmotá noha kusem látky a provázkem se připevní kus ostré čepele. Ta je velmi ostrá, protože v zápasech jsou kohouti velmi často smrtelně zraněni.

Usedáme na místa a kolem nás se rozehrává velké divadlo. Připomíná mi to záběry z burzy. Všichni křičí a sázejí. Nechápu jak si to několik mužů v ringu může pamatovat. Neskutečná, chaotická podívaná. Najednou se vše uklidní. Davy ztichnou a v ringu zůstávají dva muži, kteří v rukou svírají kohouty. Nejprve je k sobě přiblíží. Kohoutům se zvedne peří okolo krku do zastrašovací polohy.

Bez varování jsou náhle volní. Dopadají na zem a vzduchem prolétne závan smrti. Je to rychlejší než jsme čekali. Křídla se třepotají a víří kolem prach. Během minuty je konec. Jeden z kohoutů je zraněn a vzdává to. Je schoulený na zemi a zápas končí. Z obou teče krev. Poražený kohout je utracen a vítězovi je sundána břitva z pařátu. I tak z něj teče plno krve. Dav povykuje. Vítězové oslavují a vše se opakuje.

Druhý zápas končí smrtí jednoho z kohoutů. Je zvláštní sledovat Filipíňany jak fandí takto drastické tradici. Jsou to lidé, kteří jsou klidné povahy a úsměvem nešetří. Pak je vidíte rozvášněné, v zápalu hry chtějící smrt. Samozřejmě je nutné se zamyslet nad tím, že pro jejich styl života je smrt zvířat z důvodu přežití na denním pořádku a tradice je tradice. Co se stane s kohouty nevíme. Bereme si tricykl zpět do města a opouštíme arénu. Byl to velmi silný, děsivý a zároveň pro Filipíny tradiční zážitek.
 

20 let fotografování, fotograf eventů, krajiny a koncertů. Autor web fotonavody.cz.

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Site Footer