5. Filipíny – Banaue a Batad – Jeden z divů světa

Banaue je nádherně umístěno do údolí, které protíná divoká řeka.  Na strmých svazích se klikatí rýžové terasy, které se zelenají pod nánosem rýže. Zdejší domy, vsazené do prudkých svahů, rozrážejí přirozený ráz krajiny. Nad řekou je zavěšen křiklavě oranžový most a jako všude na Filipínách zde všechno žije. Nedaleko odsud leží městečko Batad, které je nejen naším cílem, ale i každého kdo sem zavítá. Ubytování, které jsme v Banaue našli je opravdu skvělé, protože z balkónu vedle pokoje vidíme do celého údolí.

Cena pokoje je v přepočtu 150 Kč za člověka na noc, což je dražší kategorie se sprchou a záchodem na pokoji. Nečekejte sprchový kout. Zde je prostě vyvedena sprcha do prostoru se záchodem a v zemi je odtokový kanálek. Nic co by člověk nezvládl, ale nezkušené překvapí. V Sagadě jsme měli pouze studenou vodu v hotelu, zde je zdarma k pokoji i průtokový ohřívač, takže teplá sprcha nás nemine. Zdejší podnebí se vyznačuje horkými dny a studenými nocemi, o kterých jsme se již včera přesvědčili. Ráno nás opět probouzí zdejší ruch.

Děti jdou do školy, je potřeba nakrmit čuníka, nastartovat motorku a nechat ji nastartovanou  i když s ní nikdo nikam nejede, to samé s Jeepney. Sem tam profrčí autobus nebo auto a kohouti kokrhají jako šílení. Není ovšem radno si s nimi zahrávat, jsou to totiž kohouti bojovníci, ale o tom až později. Prostě ranní klasika, která sem patří. V půl sedmé se probouzíme a  jdeme se nasnídat. Modrou oblohu vytlačují mraky, které se na horizontu trhají zelené vrcholky hor.

Šance hezkého počasí vypadá tak 50 na 50. My tomu ale věříme. Náš dnešní cíl Batad, je odsud vzdálen asi 14 km. Většina cestovatelů tuto cestu absolvuje pomocí Jeepney, které si pronajme i s řidičem, který na ně počká. Nicméně, zde Filipínci moc dobře vědí, že si mohou říct vyšší cenu než je obvyklé. Cena tedy šplhá na 200 Kč na osobu. Rozhodujeme se jít pěšky. Chození nám nevadí, jsme mladí a alespoň uvidíme něco víc ze zdejší kultury. Jít pěšky? To zde asi moc často nevidí, protože se každý diví, že takovou dálku budeme šlapat po vlastních. Po cestě míjíme i dům, kde jsou na zahradě již zmiňovaní bojový kohouti. Tyto opeřenci spolu bojují v ringu kohout proti kohoutovi. Přítomní na ně přitom velmi štědře sázejí. Na drápech mají upevněný ostrý kovový dráp. Který kohout odpadne jako první, prohrál.

Cesta utíká svižným tempem, a když nám zbývají poslední tři kilometry, volíme pro úsporu času přiblížení pomocí jedné z dodávek. Od místa, kde nás vysazuje, začíná trek do Batadu, který je dlouhý asi 1,5 hodiny. Nejdříve nastoupáme do sedla mezi kopci a potom po kamenných schodech klesáme do husté džungle. 420 schodů, které budou při cestě zpět asi hodně bolet. Po kamenité cestě rychle procházíme hustou vegetací až do Batadu. Před námi se otevírá neskutečný pohled. Zdejší terasy jsou 2000 let staré, jsou pod ochranou UNESCO a byly vyhlášeny novodobým divem světa. Terasy v této části Filipín zabírají neuvěřitelných 4000 km2 a leží ve výšce 1500 m.n.m. Časopis National Geographic je zařadil mezi top 50 nejkrásnějších míst světa. Naprosto chápeme proč. Rýžové terasy se vlní po kopcích jako nenasytní hadi. Jsou plné vody a rýže. V samém centru údolí je Batad. Malá vesnička, která se o tuto nádheru zasloužila a udržuje ji. Z vyhlídky sestupujeme do samého nitra tohoto údolí. Jeden ze zdejších psů se k nám připojil a dělá nám průvodce rozsáhlým bludištěm cest. Suverénně nás vede až ke konci cesty. Poté pokračujeme po úzkých okrajích rýžových polí až do vesnice. Je to krása.

Naprosto dokonalé dílo, které dává obživu zdejším lidem po stovky let. Fantastický systém přivedení vody do každého políčka. Těžko věřit, že toto všechno zde bylo už před takovou dobou. Vydáváme se pomalu zpět, abychom stihli dojít do Banaue, kdyby nás nikdo nechtěl odvést. Touto dobou Jeepney odváží lidi z práce v Banaue. Takže naším směrem toho moc nejede. Cesta zpět  je dlouhá, stále do kopce a pořádně vyčerpávající.

Vyškrábat se zpět z Batadu nad terasy, to hodně bolí. Je opravdu horko, nohy už dost bolí. Schod po schodu stoupáme vzhůru. Jsme tady. Popadáme pomalu dech a pokračujeme k sedlu, kde by mohl být nějaký odvoz. U cíle naštěstí potkáváme skupinku Holanďanů, kteří mají pronajaté soukromé Jeepney. Projevují velkou ochotu a prý nás svezou, pokud to řidiči a průvodci nebude vadit. Neprotestují. Průvodce nás několikrát potkal na cestě do Batadu a ví, že jsme šli kus cesty po svých. Dovnitř se nevejdeme a tak vylézáme na střechu Jeepney. Pomalu projíždíme džunglí zpět do Banaue. Jeep se naklání ze strany na stranu. Každý výmol je cítit a doteď jsem nepochopil jak to mohou tyto předělané Jeepy vydržet. Sedíme pevně zaklesnuti nohama pod konstrukcí na střeše. Cesta na střeše Jeepney byla dokonalou tečkou za dnešním dnem. I když se zde cestuje tímto stylem normálně, pro Evropana je to neskutečný zážitek. Jsme zpět. Uleháme a zítra nás čeká odpočinek.

20 let fotografování, fotograf eventů, krajiny a koncertů. Autor web fotonavody.cz.

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Site Footer