11. Filipíny – Apo Island – ráj uprostřed moře

Vítr do tváře. Nahoru a zase dolů. Občas pořádná dávka mořské vody do očí. Jeden chlapík drží jednou rukou kus bambusu, kterým kormidluje naší titěrnou loď. Druhý v ruce pevně svírá provázek, který slouží k regulaci plynu lodního motoru. Pokaždé když přijde vlna, ubere plyn, aby minimalizoval náraz vody do plováků.

apo-s

Plavíme se na ostrov Apo. Tento malý ostrůvek (přibližně 1,5 km x 900 metrů) je naší poslední zastávkou před cestou domů. Než se vrátíme, chceme si odpočinout na místě, kde se dá šnorchlovat i odpočívat. Pro náš záměr je Apo Island přímo stvořený. Je to jedna z nejkrásnějších destinací pro šnorchlováni a potápění na Fílipínách. Zajímavostí je, že zde není elektřina. Generátory se zapínají 1x denně od 18:00 do 21:00. Na pláži nás vítá nás mile vyhlížející žena, která nás vede k registraci a vysvětluje, kde si můžeme půjčit vybavení. Ubytování máme vymyšlené. Mario Lodge je přátelské místo, kde nás vítají s úsměvem a výborným obědem. Je tu s námi ubytováno i pár evropanů, kteří zde skládají potápěčské zkoušky. Jde se šnorchlovat.

Jsem natěšený, protože jsem se nikdy „nepotápěl“ v destinaci, kde to opravdu pod vodou žije. V místech kde se budeme potápět, jsou korály porostlé řasami a je zde velká šance výskytu mořských želv, které se tímto porostem krmí. „Snad je uvidíme, když jsme neviděli žraloky, želvy by mi udělaly velkou radost. „ Pobřeží je skalnaté a pláž korálová. Žádný písek, jen zkamenělé kousky korálů. Po takovém materiálu jsem v životě nešel. Nasadit brýle, šnorchl do pusy, upevnit dready a hurá do vody. Voda je osvěžující a moře je klidné. Rukama rozevírám hladinu a obličej se ocitá pod vodou. Ihned mě vítá několik rybek. Čím víc se dostáváme do hloubky, tím moře víc žije barvami. Objevují se první živé korály. V útrobách skalisek jsou napěchovaní mořští ježci s dlouhými bodlinami. Neuvěřitelný svět. Co to tam je? Hvězdice!. Jejich modrá barva je naprosto dokonalá. Propletené skrze útesy vzdorují mořským proudům. Na chvíli hlavu nad vodu a najednou slyším Roberta: „ŽELVAAA!!“. Neváhám a plavu za ním.

Obrovská želva se drží u dna a okusuje plankton z útesu. Její krunýř připomíná umělecké dílo.  Vznešené zvíře, které je na dosah ruky. Dáváme si pozor a nestavíme se jí raději do cesty. Její čelisti vypadají dost nebezpečně. Pomalu odplouvá. Je rychlejší než bych čekal a za chvíli nám mizí v hlubinách moře. Oba se vynořujeme, sundáváme brýle a nechápeme, čeho jsme to byli svědkem. Za tento den jsme viděli ještě dvě želvy, několik druhů ryb, korálů, mořských okurek i ježků. Druhý den večer, po našem výletu k majákům (starý, na který se dá vylézt a vedle něj je postaven nový), se procházím po ostrově.

Kupuji si láhev pití a postarší žena mě zve, ať si přisednu. Dáváme se do řeči. I s mojí lámanou a neohrabanou angličtinou vedeme bohatou debatu o čemkoliv nás napadne. Vypráví mi jak tajfun před 9 měsíci poničil velkou část ostrova a vodní rezervaci. O tom jak jsou hrdí, že na ostrově je základní i střední škola a nejsou závislí na ostatních ostrovech. O lásce lidí k tomuto kousku pevniny, který občas bičuje moře. “Pro nás je to ráj, jsme chudí, ale nevadí nám to, máme toto místo. Zde se narodíme a většinou i šťastní umřeme”, vypráví s upřímným úsměvem. Na oplátku odpovídám na její zvídavé otázky o České republice. O sněhu, zimě i lidech, kteří u nás žijí. Po hodině se přátelsky loučíme  a je čas jít spát. Zítra necháme tento ráj uprostřed moře za sebou.

20 let fotografování, fotograf eventů, krajiny a koncertů. Autor web fotonavody.cz.

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Site Footer