10. Filipíny – Chocolate Hills

Pomalu se probírám a sbírám síly. Jestli jsem něco vždycky nesnášel, tak to bylo brzké vstávání. Venku tma a docela zima. Na to, jak nás včera zužovaly sluneční paprsky, je vcelku příjemně. Dnešní den chceme začít vyhlídce, která je vzdálená asi 1,5 km od nás.

Slunce vychází za hodinu a půl a doufejme, že obloha bude příznivá. Z postelí nás táhnou Chocolate Hills. Čokoládové kopce, které získaly toto jméno díky jejich barvě v období, kdy tráva, která je pokrývá, zcela uschne. Kopce nejsou velké, mají zhruba 50 metrů. Na ostrůvku Bohol, kde se právě ocitáme jich je k vidění 1260. Některé informace však říkají, že jich zde je až 1800. Jak vznikly, ovšem nikdo přesně neví. Mě se nejvíce zalíbila legenda o vzniku ostrovů, které věří ostrované. Podle jedné pověsti vděčí vrchy za svůj vznik neopětované lásce. Obr Arogo vášnivě miloval krásnou pozemšťanku Aloyu a rozhodl se ji unést. Ona však jeho dvoření odmítala, chřadla a nakonec zemřela. Zarmoucený obr se nedokázal se smrtí milované ženy smířit a chtěl svůj smutek vyplakat. Čokoládové vrchy jsou zkamenělé slzy nešťastného obra. Čas utíká a my se blížíme k vyhlídce. Nad námi hvězdy, okolo nás džungle, pod námi silnice. V zádech se nám táhnou mračna, která před sebou tlačí mlhu. Odbočujeme ze silnice a do očí nás praští obrovský svítící nápis „Chocolate Hills“. Co to je? Hollywood? Včera jsme zde byli při západu slunce a nebyl tu, alespoň o tom nevím.

Silnička se kroutí a zařezává se do jednoho z čokoládových kopců, na kterém je ona vytoužená vyhlídka. Na jeho vrcholu je obrovská svítící kometa. Docházíme k ní a vše je zakryté závojem mlhy. Před námi je neprostupná  chladná slepota. Usedáme na prahu vyhlídky a sledujeme, jak se valí všude okolo nás. Záchvěvy radosti přicházejí s každým poodkrytím jakéhokoliv kopce. Vše rozsoudí slunce. Ohnivý zářící kotouč stoupá po obloze a prosvítá mezi mraky. Mlha zvolna ustupuje silnějšímu soupeři. Fotíme co foťáky stačí.

Nikon a Canon cvakají jako o závod. Každá chvilka je jedinečná. Koukám se kolem sebe a nemohu tomu uvěřit. Tohle umí jen příroda. Nikdo by tohle nepostavil ani nenavrhl. Slunce prostupuje pomalu džunglí pod námi. Mraky v pozadí bojují o každý kus nebe. Vítr zbavuje volnosti přímo před námi. Naprosto dokonalá podívaná. Po hodině odcházíme zpět. Nadšeni a se skvělými pocity. Není důležité, jestli fotky vyjdou, ale to, že jsme tu dnes byli. Dnes ráno, když příroda čarovala.

20 let fotografování, fotograf eventů, krajiny a koncertů. Autor web fotonavody.cz.

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Site Footer