Začátek cesty -> Nikon
Přesně si pamatuji na okamžik, kdy jsem vzal do ruky první digitální zrcadlovku. Jednalo se o model Nikon D50. Uplynulo 14 let a já jsem si prošel plno řadami Nikonů: D50, D80, D90, D7100 a D750. D50 i po těch letech stále věrně slouží mému kamarádovi. Já jsem skončil u D750. Alespoň jsem si to myslel.
Myslím, že každý fotograf rád experimentuje s novými skly, ale často i s novými fotoaparáty. Nikon byl pro mě dlouhý čas cesta a totální love brand (což stále zůstává), dokud se mi do cesty nepřipletly bezzrcadlovky.
Co se stalo, že Nikon pro mě nyní není cesta dál?
Za minulé dva roky jsem toho dost nacestoval a chtěl jsem mít fotoaparát pořád u sebe. Věčné rozhodování, jestli výbavu chcete nebo nechcete tahat, mne dotáhlo do podivného stavu fotografické deprese a nechuti. Focení mě přestávalo bavit. D750 v setu s Tokinou 16-35 mm f/2,8 a bleskem SB910 byla sestava, kterou jsem začínal nenávidět. Stále jsem používal jako základ 24-85 mm f/3,5 – 4,5G, což je pro mě stále skvělý a lehký objektiv. Jenže jako fotograf, který bojuje často se špatnými světelnými podmínkami, jsem toužil po základu se světelností f/2,8 . Uvědomil jsem si, že se musím poohlížet po 24-70 mm f/2,8 sklech a ty se váhově dnes pohybují okolo 1 kg.
Další věc, kterou jsem řešil, byly přetížené šlachy (jsem aktivní kytarista a v létě jezdím na kajaku) a z delšího focení mě bolela zápěstí. Začal jsem se tedy poohlížet po nové mašince.
Největší strach jsem při výběru měl z elektronického hledáčku. Abych nešel do neznámého, sehnal jsem si starší X100T od Fuji, která se mi opravdu líbila a doteď ji používám na streetphoto. Hledáček mne přesvědčil, že to nebude problém.
Po nějaké době jsem měl jasno a pořídil jsem X-T2 s Fujinon XF 18-55 mm F/2,8-4,0 R. Co následovalo?
Euforie z focení byla zpět. Bavilo mě fotit, bavila mě velikost fotoaparátu, ale časem se stále více objevovaly určité pochybnosti.
Proč?
Z čeho jsem byl nadšený – X-T2
- Nesporným plusem fotoaparátu je elektronický hledáček – největší benefit všech bezzrcadlovek. Bojíte se, že si na hledáček nezvyknete? Je to nesmysl. Zvyknete si dřív, než si myslíte.
- Pokrytí ostřících bodů -> stejně jako APS-C fotoaparátů je pokrytí ostřících bodů skvělé. U D750 jsou všechny body soustředěny v centru obrazu a nutí to člověka komponovat složitěji než by chtěl.
- Rychlost – > X-T2 je rychlík a X-T3 je výjimečně rychlý fotoaparát. Jak v rychlosti snímání a také ostření.
- Barvy -> pleťovou barvu Fuji prostě podle mě nikdo nepřekoná. Naprosto skvělá a návyková záležitost.
- Simulace barev – barevné simulace opírající se o modely kinofilmů jsou nádherné.
- Vzhled – Fuji je krásné, rozmístění prvků je skvělé.
- Dynamický rozsah – nejnadšenější fandové Fuji vám na otázku „na co fotili před přechodem na Fuji“ odpoví z velké části slovem „Canon“. Canonu ujel před pár lety vlak. Tento můj názor jsem si několikrát ověřil srovnáním těchto dvou systémů. To co jsem dokázal vytáhnout ze 4 roky staré D750, o tom by si Canon uživatelé srovnatelných řad Canonů mohli nechat zdát. Pokud přecházíte z Canonu, nemůžete udělat lepší krok. Věřím, že budete spokojeni a dynamický rozsah X-trans senzoru je naprosto skvělý. Pro mě s Nikonem D750 jsem tak zásadní skok necítil.
- Ovládací prvky – ovládací kolečka jsou skvělá a návyková záležitost. Ovládání clony skrze objektiv je také skvělým nápadem a zde Fuji prostě kraluje a nelze než tleskat.
- Menu – systém je naprosto skvělý a intuitivní.
- Fotografové okolo Fuji – fotografická komunita okolo Fuji je skvělá. Baví mě co dělá fujifoto.cz. Baví mě nadšení ambasadorů jako je Jirka Štarha, nebo skvělé food fotografie Marie Bartošové. A všichni jsou opravdu nadšení z focení a pomáhají si. To prostě chcete. U Nikonu jsem takovou komunitu nezažil. Samozřejmě je to i tím, že Fuji není stále masovka jako Nikon a Canon.
Z čeho jsem nebyl nadšený – X-T2
- -> X-trans senzor – I přes famózní barvy a výkon si bohužel senzor nerozumí s produkty Adobe. Možná se to změní, ale faktem je, že dle mých testů jsem z Capture One softwaru prostě z rawu byl schopen vyvolat jednodušeji mnohem lepší výsledek. Při vyvolávání z Adobe Lightroom se v rámci ostření musíte hodně snažit, abyste nenarazili u krajiny na worm artefakty. Řešením je doostřit skrze Photoshop a zase zpět. Photoshop z nějakého důvodu tento problém nevytváří. Přeučit se na Capture One je věc, kterou nechci dělat. Zde to ovšem není chyba senzoru jako takového, jako spíše podpory vývojářů Adobe. Tento mínus tedy nejde za Fuji, ale spíše za Adobe a je to smůla.
- Grip – Nikon a Canon desítky let vytvářeli své zrcadlovky tak, aby byly příjemné na držení. Chápu, že Fuji funguje v retro stylu. Ale kdo kdy říkal, že retro je vždy funkční? X-T20 se totálně nedá držet. Držet jednou rukou opravdu nejde. X-T2 je na tom lépe, ale pokud nasadíte těžší sklo, tak časově dlouhé focení (bez gripu) nepřipadá v úvahu. A zde nastává okamžik pravdy. Koupil jsem X-T2 mimo jiné z důvodu váhy a velikosti. Je logické na něj našroubovat kus kovu nebo plastu za 3 000 Kč, aby se mi dobře držel? S tím samozřejmě bojují téměř všechny bezzrcadlovky, ale ze všeho, co jsem měl v ruce, na tom bylo Fuji naprosto nejhůř. Pokud bych to měl ohodnotit podle toho, co jsem vyzkoušel, tak Nikon Z řada je prostě nejlepší, ale pozor je také největší a Fuji je nejméně komfortní. Sony je na půl cesty a Olympus jsem bohužel nezkoušel.
- Nabídka optiky – často cestuji a nabídka optiky není u Fuji velká. Mám na mysli zoom objektivy, které prostě při cestování potřebujete. Pokud někdo lezete po horách, nebo jste byli ve vyšší nadmořské výšce, víte, že přehazovat pevná skla je nesmysl. Nehledě na nechráněný senzor u bezzrcadlovek. Pokud chcete světelný univerzální objektiv, tak máte na výběr zmiňovaný 18-55 mm F/2,8-4,0 R nebo Fujifilm XF 16-55 mm f/2,8, který se přeci jen už trošku pronese a je hlavně obrovský. Velikost filtru 77 mluví za vše. U takto malého fotoaparátu se s objektivem, který má bezmála 700 g opět vracím k ergonomii.
- Výdrž baterie – jako u většiny přístrojů menších rozměrů s elektronickým hledáčkem, i X-T2 vydrží prostě málo. S D750 jsem procestoval Nepál a stačily mi tři baterie. Zde bych se nedopočítal. Nespornou výhodou je nabíjení skrze USB. Naprosto skvělá věc.
- -> Nativní skla – Pro Fuji zatím neexistují nativní skla. Neseženete na ní třeba chválená skla od Sigmy řady ART nebo Tamrony. Jste odkázáni na současnou nabídku čítající pár výborných, ale drahých skel. Za vše mluví Fujifilm XF 8-16mm f/2,8 za 50 000 Kč.
Závěr
Dvě zásadní věci mne donutili se vrátit zpět k Nikonu a hledat dál. Držení fotoaparátu, který neřešil mé problémy a nabídka optiky. Přiznávám, že pocitově pro mě D750 stále vítězila.
Jak jsem již naznačil nadpisem, nyní fotím se Sony A7iii a zkusím ji srovnat jak s Nikonem, tak Fuji X-T2 z mého pohledu.
