Domů Autor
Autor

Ondřej Sova

Sagada je malé městečko, které je velmi přátelské. Obyvatelé pilně sčítají každého cizince, takže se musíme zaregistrovat na radnici. Malé děti se poflakují po ulicích a hrají si s čímkoliv, co jim přijde zábavné. Igelitový pytlík plný jakéhokoliv „bordelu“ se stává rázem hakisákem. Pozdravy „Hellou“ na nás chrlí drmolivou angličtinou a každý pozdrav je provázen obrovským úsměvem. Radost z toho, že vidí někoho cizího je velmi srdečná a to jak od dětí, tak od místních obyvatel. Sagada je na rozdíl od Baguio velmi udržovaná. Snaží se zde udržovat pořádek. Ráno nás pozvolna probouzí různý šramot. Je pět ráno, venku se ozývají první zvuky pracovního nasazení, včetně prasat a kohoutů. Zde se žije při úsvitu, předtím než slunce začne spalovat místní krajinu. Neodolávám a dávám si k snídani výbornou omeletu, kterou jsem již včera večer okusil. Robert objednává jeho oblíbený jogurt s banánem. Po snídani se vydáváme za dnešním cílem. Hanging Coffins (zavěšené rakve). Tyto rakve, které jsou některé i sto let staré a jsou zdejší atrakcí, stejně jako jeskyně, kde jsme byli včera. V hlavě se mi honí myšlenka, jestli je uctivé propagovat toto místo, kde odpočívají předci těchto lidí. Ale je pravda, že na celém světě jsou místa s ostatky, která se takto navštěvují, a neberou se jako znesvěcení památky zemřelých.

Po cestě míjíme kostel, z kterého se ozývá nádherný sborový zpěv a bicí. Pokorně vstupuje do vchodu a potichu sledujeme bohoslužbu. V pravé části jsou bicí a kytarista usazen na židli. V kostele jsou samé děti. Jejich sborový zpěv je fantastický. Ladí bravurně a píseň je krásná. Nic na tom nezkazí ani absolutně rozladěná kytara, nebo monotónní rytmus bicích. Vše jde od srdce, žádná přetvářka. Nikdo je do kostela nenutí a zpívat také ne. Oltář je složen z kamenů s rozpaženou sochou Ježíše uprostřed. Pomalu se skrze džungli přibližujeme k údolí Echo Valley, kde je skála s rakvemi. Dáváme si pauzu, protože před námi je velmi hlučná skupina, která si vykládá název Echo Valley tak, že musí co nejvíc ozvěnu vyzkoušet. Docházíme k cíli, jsme tu sami.

Jen my a stěna plná dřevěných rakví. Atmosféra, kterou jsem nezažil. U dvou rakví jsou zavěšené židle. Na některých jsou napsaná jména. Zvláštní a neuvěřitelné. Robert našel v průvodci, že tento zvyk se stále provozuje v okolí, ale rodina musí mít dostatek prostředků, aby mohla uskutečnit tento obřad. Musí obětovat několik prasat a slepic jako cenu za tento typ pohřbu. Je to fascinující, nepředstavitelné místo.

Pomalu opouštíme místo a vracíme se do Sagady. Balíme věci a chytáme Jeepeny směrem do Banaue.

Cesta není dlouhá, pouze tři hodiny. Po cestě se místní zajímají, odkud jsme. Dokonce padne dotaz na zaměstnání, a jestli nejsme modelové, což nás opravdu pobaví. Cesta se vlní středem vysokých hor. Překonáváme jeden vrchol za druhým a míjíme nádherná rýžová pole, která svojí prudce zelenou barvou dokreslují dokonalost této jedinečné scenérie. Je odpoledne a my vystupujeme v Banaue. Ubytováváme se a kupujeme v malé restauraci oběd. Coca Cola + kuře s rýží stálo 30 Kč. Z toho Coca Cola 4 kč. Najedeni k prasknutí jdeme na obchůzku okolí a zpět do hotelu, kde nás čeká několik hodin práce. Internet je zde opravdu všude a tak dnešní den zakončujeme pracovně a s těmi nejlepšími pocity.

0 komentář
0 FacebookTwitterPinterestEmail

Blížíme se k Manile, poslední sousto výborného jídla China Air a budeme na místě. Už se objevují světla na pobřeží a přichází ohromení z velikosti Manily. Čekal jsem podstatně menší město. Skupinku mladých Francouzů, kteří posedávají vedle mě, nejvíce rozveselí svítící logo McDonald. Rychle procházíme imigrační kontrolou, kde nás usměvavá Filipínka vítá v zemi. Po východu z letištní haly Manily se nám představuje zdejší tropické podnebí. Teplota 27 stupňů a 80% vlhkost vzduchu vás opravdu praští do obličeje. A to je už půlnoc. Chvíli mi trvá, než si zvyknu. S dobrou náladou a plnými žaludky, nezbývá než se vydat na nádraží.

Na letišti Robert nachází nejlevnější taxi se smluvní cenou (150 kč v přepočtu – délka trasy je srovnatelná s cestou přes Prahu). Jízda skrze potemnělou Manilu na mě působí tak nějak chaoticky. Jsou zde čtvrti, které jsou špinavé a plné odpadků, ale také opravdu movité hotely a kasina. Na silnicích plno aut a motorek spojenými s jakousi boudičkou (obdoba naší „sajdkáry“). Nechybí ani zdejších městské autobusy v podobě jeepů (Jeepney), které jsou krásně nazdobené a pomalované.  O dopravě na Filipínách bych mohl psát celé věky. Nikdo nedává přednost a tak trochu po stylu Italů, kdo je první v křižovatce vyhrál. Filipínci to ovšem posunuli ještě dál. Blinkry neexistují. Předjíždí se kde je místo. Co se týče omezené rychlosti, tak jakou kdo zvládne. Ačkoliv se může zdát tento „systém“ příšerný, nejlepší na něm je, že funguje.  Pomocí klaksonu se domluví každý. Brzy se dostáváme na nádraží a kupujeme lístky do Baguio. Nemůžeme se shodnout, jak se název města vyslovuje. Jestli Bagio nebo „Badžio“. Naše dohadování rozsekne prodavačka lístku a řidič autobusu. Jeden říká Bagio a druhý Badžio.  Nastupujeme do autobusu a řítíme se směrem k horám. Cesta by měla s přestupem v Baguio trvat deset hodin. V autobusu se moc spát nedá a ani mi to nevadí. Snažím se hltat zdejší atmosféru, jak to jen jde. Řidič jede jako střelený a neustále předjíždí. Silnice nejsou nejlepší, takže celý autobus si vesele poskakuje vstříc dalším kilometrům. Silnice se za městem stále zhoršuje. Dopravní značení mizí. Podivné postavy se zakrytými tvářemi a baterkami v rukou řídí křižovatky. Všechno je tak jiné než u nás. Civilizace ustupuje. Začíná se rozednívat. Filipíny ukazují své přírodní bohatství v plné kráse. Kdo by vám tvrdil, že se na Filipíny jezdí pouze opalovat k moři a potápět, tak viděl Filipíny pouze na obrázku v katalogu cestovní kanceláře. Život zdejší „vesnické“ vrstvy je neskutečně živý a zajímavý.

Někteří se brodí v rýžových polích, další rozhrabávají rýži na slunci a snaží se ji co nejlépe vysušit. Po cestě potkáváme stovky „restaurací“ v podobě boudiček z prken. V nich je vystaveno pár hrnců, které skrývají poctivé domácí jídlo. Nechybí ani zdejší specialita „kachní zárodek ve vejci“. Čím jsme více v horách, a jak nadmořská výška stoupá, mění se nejen ráz přírody, ale i styl žití zdejší populace. V nížinách najdeme spíše chatrče, které jsou stlučené z toho, co kdo najde. Vlnité plechy, prkna a kusy dřeva. Ve vyšších částech najdeme poctivé domy z cihel, rekreační resorty a hotely. Zde už žije Filipínská smetánka a turisté. Po příjezdu do Baguio zjišťujeme nepříjemnou novinku. Není zde možnost přímé cesty do Banaue.  Respektive je, ale až večer (je přibližně něco okolo 9 hodiny) a autobus se podstatnou část cesty vrací. V cíli je za dalších 10 hodin. Po deseti hodinách v letadle, 3 hodinách na nádraží, 6 hodinách v autobusu a 3 hodinách spánku se nám tato varianta moc nelíbí. Nechceme ztratit celý den. Robert zjišťuje další možnosti a společně měníme program. Dnes se vydáme do Sagady.  Stejně ji chceme navštívit. Z ní je to jen kousek do Echo Valley. Údolí ozvěn, které se vyznačuje zavěšenými rakvemi na skalních stěnách. Autobus jede za dvě hodiny. Cesta trvá „jen“ šest hodin. Neváháme a hledáme autobusové nádraží. Využíváme všudypřítomné jeepney a přibližujeme se co nejblíže. Lístek stojí cca 4 kč. Milá stařenka se vyptává na moje dready. Evropany jsme zde moc nepotkali a mám pocit, že jsem jediný zdejší dredař. Plynulou angličtinou chválí dready a pomalu se loučíme. Po delším hledání jsme na nádraží. Kupujeme banány a jízdenku. Pro zajímavost. 6 hodinová cesta, dlouhá 240 Km, skrz hory, kde se autobus sápe po úzkých silničkách, vyšla cca na 200 Kč na osobu. Ceny dopravy jsou zde opravdu někde jinde než u nás. Mohou za to i ceny pohonných hmot, které jsou poloviční. Vyrážíme a popravdě jsem si docela oddechl. Baguio je přeplněné dopravními prostředky a smog je zde opravdu hodně. Dýchání je zde obtížné, a pokud na to nejste zvyklí, asi budete zprvu dost trpět. Konečně horské průsmyky plné rýžových teras a čerstvý vzduch. Řidič předvádí svoje dokonalé schopnosti řízení autobusu, při průjezdu zborcenými částmi silnic. Konečně Sagada. Ubytováváme se a jdeme na procházku k jeskyni, kde jsou složeny stovky rakví. Ve světle zapadajícího slunce se vracíme do „hotelu“. Nespali jsme pořádně 4 dny. Rychlá večeře, plechovka zdejšího piva, studená sprcha a spát. Teprve dnes si můžeme říct, že naše putování začíná.

0 komentář
0 FacebookTwitterPinterestEmail

Po desetihodinovém letu s četnými turbulencemi, které Robert úspěšně zaspal, dosedl náš Airbus A330 200 na plochu pekingského letiště. Počasí nám zde moc nepřeje, ale podle informací v Manile je polojasno. Posilněni trojkou vcelku dobrého čínského piva a skvělého jídla, jsme se vrhli do útrob moderního a opravdu nádherného letištního prostoru.

Jako vždy nás čekal rentgen a prohledání, kde mi s úsměvem na tváři oskenovali i dready. Byl to dobrý vtip, kterému jsme se upřímně a bez přetvářek zasmáli. Ze všech je zde cítit přívětivost a dobrá nálada. I když je za okny 15 stupňů, mlhavá obloha a vytrvalý déšť. Nechybí samozřejmě Duty free shopy, Costa Cofee a k radosti Roberta ani Starbucks. Usedáme v blízkosti našeho Gate 06 a využíváme vychytávek této moderní budovy. Free WiFi po celém letišti a u sedaček jsou v podlaze, nebo ve sloupku univerzální 220V zásuvky. Robert rychle objevuje i nabíjení pro telefony pomocí USB slotu. Asi je čas jít na chvíli spát. V šest letíme dál a cílem bude Manila. 4 hodiny v letadle a poté 10 hodin autobusem do Banaue. Dobrodružství začíná.

0 komentář
0 FacebookTwitterPinterestEmail

Tak je to tady. Filipíny se blíží, nebo spíš my se blížíme k nim. Z Prahy do Milána to byla opravdu chvilka a hned po příjezdu z letiště jsme začali hledat útočiště na dnešní noc. Tím se stal hotel Terrino. Původní „to bude od nádraží kousek“, se brzy změnilo na „zítra jedeme zpět tramvají“. Rychle jsme odhodili věci do pokoje a vydali se na obhlídku města.

Pomocí metra,  od dnešního dne si velmi vážím přehlednosti a úrovně pražské hromadné dopravy, jsme se dopravili do centra. Zde nás čekalo Miláno v plné kráse. A když už jsme v té Itálii, tak něco zdejšího k jídlu…..Kebab:). Nevyspalí jdeme na hotel. Zítra další den v Miláně a pak…konečně přes Peking na Filipíny. 

0 komentář
0 FacebookTwitterPinterestEmail

Standard Blog Post

od Ondřej Sova

[tg_small_content]Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit, sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor. Sit amet cursus nisl aliquam. Aliquam et elit eu nunc rhoncus viverra quis at felis. Sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor. Aliquam et elit eu nunc rhoncus viverra quis at felis et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Aenean commodo ligula eget dolor. Aenean massa. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes[/tg_small_content]

 

Just another path

Just another path

[tg_small_content class=“animate“]Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit, sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor. Sit amet cursus nisl aliquam. Aliquam et elit eu nunc rhoncus viverra quis at felis. Sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor. Aliquam et elit eu nunc rhoncus viverra quis at felis et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Aenean commodo ligula eget dolor. Aenean massa. Cum sociis natoque penatibus et magnis dis parturient montes[/tg_small_content]

 

Landmark Bridge Cliff California

Landmark Bridge Cliff California

Hello I am Photographer

Hello I am Photographer

[tg_small_content class=“animate“]

Good design is making something intelligible and memorable. Great design is making something memorable and meaningful.

[/tg_small_content]

[tg_small_content class=“animate“]Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit, sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor. Sit amet cursus nisl aliquam. Aliquam et elit eu nunc rhoncus viverra quis at felis. Sed do.Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur Nulla fringilla purus Lorem ipsum dosectetur adipisicing elit at leo dignissim congue. Mauris elementum accumsan leo vel tempor.[/tg_small_content]

 

0 komentář
0 FacebookTwitterPinterestEmail
Starší příspěvky